Socioložka a spisovatelka Jiřina Šiklová věnovala svou knihu Dopisy vnučce babičkám a dědečkům a jejich vnučkám i vnukům s přáním, aby si nejstarší a nejmladší generace lépe rozuměly, aby se mladí dozvěděli, jak uvažuje stará generace, a prarodiče nahlédli, o čem přemýšlí jejich vnoučata. Autorka, sama babička, píše dopisy konkrétně na nejrůznější téma. V jednom z nich píše o tom, že i dnešní staří lidé byli kdysi mladí a řešili podobné problémy, v dalších píše, že zamilovanost ještě není láska, že kritika bolí a morální otázky se zase tak moc nemění, píše o smyslu života, o tom, že mezigenerační předsudky se dají nejlépe odstranit dialogem, o stárnutí a o tom, co to vlastně znamená.
Kniha Jiřiny Šiklové zaujala i Městská divadla pražská, která ve svém představení z vybraných kapitol představují divákům, jak vidí dnešní svět babička a co by ráda ze svých zkušeností předala své dospívající vnučce.
Knihu doporučuje Věra Trybenekrová