Letní čtenářská výzva

| mapa stránek | hlavní strana |

LETNÍ KNIŽNÍ VÝZVA

pro čtenáře knihoven Jičínska (probíhala v létě 2016)

Přečtěte knihu, která…
…buď začíná písmenem L
…nebo má v názvu LÉTO nebo se zabývá letní tematikou či se její děj odehrává v létě
…nebo má v názvu slovo CESTA nebo se zabývá tématem cesty či vypráví o cestování



DOJMY, KTERÉ NÁM ČTENÁŘI ZASLALI:




Přečtěte knihu, která začíná písmenem B

K hravé čtenářské výzvě mě napadají tituly od B, jako jsou například Babička, Birlibán, Bylo nás pět, Barák smrti, Broučci…
Rozhodla jsem se však podělit se o pocity při čtení Knihy knih, totiž Bible. Potíž je v tom, že vlastně nevím, zda jsem ji už přečetla nebo ne, protože ji čtu řadu let na přeskáčku, s přestávkami, něco po letech poprvé a některé pasáže po několikáté, dokonce několik částí znám skoro zpaměti, jiné mě doslova překvapí – jak to, že jsem o nich neměla ani tušení?
Některým příběhům nebo podobenstvím snad rozumím, některé si nechávám vysvětlit. Ty, kterým nemohu přijít na kloub, si umiňuji navštívit později, až toho budu o světě i o tom nejhlavnějším hrdinovi Bible vědět víc. Často na své předsevzetí zapomenu a příběhy čekají.
To, co mě z Bible oslovuje, to mám opravdu ráda a často se k tomu vracím, například Návrat ztraceného syna (Podobenství o marnotratném synu) nebo Zakopaná hřivna.
Hodně se bojím znovu číst Obětování Izáka. Děsí mě to nejen číst, ale jen na to pomyslet, natož o tom přemýšlet. Nemohu se s tím příběhem ztotožnit. Rozumem ho chápu, ale citem ho nemohu vzít za svůj.
Chtěla bych si v četbě Bible udělat systém. Najít vždy tu pasáž, která by mi v aktuální životní situaci pomohla, byla pro mě posilou, útěchou. To by bylo krásné. Pila bych z té studnice moudrosti živou vodu, která by mi dala sílu, pokoru a naději.
Jenomže Bible nejsou šuplíčky v lékárně, kde se podle abecedy nebo podle typu nemoci najde vždy ten správný lék. Při četbě Bible musí být člověk aktivní, musí se namáhat, vyjít textu naproti – číst, dekódovat, přemýšlet, bouřit se, souhlasit, fandit nebo odsoudit, poznávat. Poznávat Boha – ale taky sebe, neustále se učit žít.

Marie Nosková, Místní knihovna Lukavec u Hořic




Dobrý den,
ani na chvilku jsem neváhala, když jsem při vstupu do naší hořické knihovny zahlédla plakát o Letní knižní výzvě. Nelenila jsem a udělala zpět dva kroky, abych si přečetla, jakou, že knížku si tentokrát z knihovny odnesu. Už od Vánoc čtu " kousky" od Táni Keleové - Vasilkové a tak jsem si za pár minut v baťohu odvážela knížku " LŽI", která splňuje jak první možnost podmínky a to tu, že titul knihy začíná písmenem "L" a po přečtení jsem zjistila, že hrdinka vlastně CESTUJE různými etapami v manželství a mateřství.
Jako maminka dvou malých dětí mi bylo téma velmi blízké a přiznám se, že na mě hrdinka nepůsobila dobrým dojmem. Neumím si představit. že bych dala přednost zaměstnání před užívání si dní s miminkem. Ale taky je pravda, že jsem se nedostala do situace, kdy bych v době nástupu na rodičovskou dovolenou vydělávala víc peněz, jak manžel. Ale i tak mě zaráželo, jak je Viole její malá dcerka někdy až téměř přítěží. Co mě na Viole rozčilovalo byla její vášeň pro cigarety. Častokrát opakující se informace " zapálila si", mi byla, přiznám se, protivná.
Když se Viola přiznala manželovi ke svému tajemství, říkala jsem si, že " tohle už je moc". Dokonce jsem při jedné koverzaci s kamarádkou poznamenala nahlas, že tahle kniha je taková " Amerika", kdy na svět vyplouvají AŽ TAKOVÉ skutečnosti. Při přečtení každého takového přiznání hrdinů jsem přestala číst, zvedla hlavu a informaci vstřebávala. Sama sebe jsem se ptala, jak moc je tahle situace ve vztahu vážná, jak já sama bych se k ní postavila. Zlom ale přišel, kdy si Viola začala uvědomovat, že na světě není jenom láska muže, ale i láska dětí. Myslím si, že ve druhé polovině knihy hrdinka velmi " vyspěla". Role Sáry se podle mě změnila z rebelky na milující dceru až moc rychle a až moc snadno. Možná její počáteční lehkovážnost jí nedovolila protestovat proti nově nabytým informacím. Říkala jsem si, že ke skutečnosti, že její máma žije, se postavila stejně, jako bych se já dozvěděla, že nepojedeme k moři do Itálie, ale do Chorvatska :-)
Posledních několik stránek, kdy vrcholila módní přehlídka mi vstávaly chlupy na těle a občas jsem se i přistihla, že mám knedlík v krku a snad i slzy se mi derou do očí.
Po přečtení bych už rozhodně podruhé neřekla, že je tato kniha od autorky nejslabší z těch, které jsem četla. Určitě bych ji doporučila každé čtenářce, která tíhne ke knihám s rodinným tématem.

Přeji hezký zbytek léta s nějakou tou knihou v ruce.
Silvie Silovská, Hořice




CECILIA AHERNOVÁ: CESTA ZE ZTRACENA

Přemýšleli jste někdy, kam se ztrácejí všechny vaše věci? Kam se poděly všechny ty náušnice, klíče, peněženky, ponožky?
Kde jsou všichni ztracení lidé, kteří šli cestou z práce nebo hospody a už se nevrátili?
Tak tahle kniha vám na to dá odpověď.
Autorka napsala knihu o Sandy Shorttové, které se jako malé ztratila spolužačka. Malá Jenny - May se nikdy nenašla, ani její tělo nebo sebemenší známka o její existenci. A to ovlivnilo Sandy více, než by se dalo očekávat, ačkoliv s Jenny - May nikdy nebyla kamarádka.
Od té doby má přehnanou potřebu najít všechno, co kdy ztratila. Dokáže převrátit dům vzhůru nohama jenom, aby našla ztracenou ponožku. Tato závislost na hledání, přeroste v posedlost a přivede ji k práci u policie, kde hledá pohřešované osoby. Jenže nemůže přenést přes srdce, když se nějaký případ označí jako odložený a dále se jím nikdo nezabývá, ačkoliv se hledaná osoba nikdy nenašla.
A tak si založí vlastní agenturu, kam jí volají zoufalé matky, manželky, bratři, kamarádi a děti, aby jim našla jejich milované.
Jenže Sandy netuší, že čim víc hledá ostatní, tim víc se ztrácí ona sama a zrazuje tak své rodiče a odstrkuje od sebe všechny lidi, kteří by jí rádi milovali.
A jednoho dne se opravdu ztratí z povrchu zemského.
Jde si ráno jen tak zaběhat, když v tom se před ní objeví záhadná cestička. Ze zvědavosti jí projde a pak si uvědomí, že nemůže najít cestu zpět. A tak jde dál a dál a na cestě potkává spoustu poházených věcí - mobilů, ponožek, peněženek, knih, klobouků... Přijde jí to zvláštní, ale to, kde se objevila, si uvědomí, až když objeví partu lidí, které sama moc dobře zná. Hledá je totiž celých 10 let.
Sandy je v šoku, když jí dojde, že je ve fiktivním světě, ze kterého se nedá dostat zpět.
A tak si uvědomí, že horší než hledat ztracené věci, je být sama nenalezená.
Najde cestu zpět? A chce se Sandy vlastně vrátit zpět do světa, ze kterého stále utíkala?
Je to velice zajímavý román a můžu vám garantovat, že jste nikdy nic podobného nečetli.

Jitka Knorová, Kacákova Lhota



Validní XHTML    Validní CSS