Zulejka otevírá oči (Guzel‘ Jachina). Lidský příběh v drsných podmínkách stalinismu

Zulejka otevírá oči: obálka knihyPříběh o síle mateřské lásky a lidské schopnosti vzepřít se i nejkrutějšímu osudu. Román tatarské spisovatelky se odehrává v Kazachstánu a na Sibiři v letech 1930–1946. Kazachstán okupují Rusové a přičleňují ho ke vznikajícímu Sovětskému svazu. Dochází k rozkulačení, kulaci a jejich rodiny jsou deportováni na Sibiř. Hlavní hrdinkou je Zulejka – přijde o svého muže, kulaka, hrubiána, který je při potyčce s rudým komisařem zastřelen. Při strastiplné cestě vlakem a říční lodí do sibiřské tajgy poznává Zulejka nové lidi a nový svět. V právě vybudovaném pracovním táboře a v krutých podmínkách se jí narodí syn Jusuf, jehož otcem je zastřelený Murtaza. Syn ji drží při životě a pomáhá přežít drsné podmínky gulagu.

Zulejce se stýská po minulém těžkém, ale srozumitelném životě. V pracovním táboře se setkává s novými lidmi, muslimy, křesťany, Němci, Rusy, Tatary ad., lidmi pracovně obyčejnými i inteligencí. Její život se obrátil naruby, zcela proměnil, otevřely se jí oči. Zulejka poznává sebe sama. Román končí v roce 1946, kdy se šestnáctiletý syn Zulejky z tábora pokouší utéct.

Poznala jsem tureckého studenta Onura, jehož dědeček, Tatar z Krymu, byl i s rodinou za války Stalinem deportován. Dědeček se už nikdy s rodinou nesešel a po válce dostal možnost odejít do Turecka, kde si založil novou rodinu. Onurův příběh mě přivedl k této knize. Představuji si druhý díl, příběh Zulejčina syna po útěku z pracovního tábora.

Román, ač byl velmi krutý, ale silný, oslavující hlavně mateřskou lásku, mě oslovil.

Vydalo pražské nakladatelství Prostor v roce 2017.

Doporučuje Lenka Dědečková

Vypůjčit nebo si prohlédnout knihu v katalogu

← zpět